Motorový vůz jezdí do výběžku

René Wölfel, Thorald Meisel
Freie Presse - Pohled do Čech, 13. prosince 2005
Překlad: Thomas Schindel, Martin Novák-Rutrich
Poznámka: Město Hranice v Čechách bylo pojmenováno do roku 1945 Rossbach (in Böhmen). V článku bylo užito výrazu Hranice (v Čechách).

Ve všední dny přijíždí dvakrát denně motorový vlak z Chebu do Hranic. Protesty občanů zabránily tomu, že provoz na této trati bude již v tomto měsíci zastaven.

HRANICE – Cestující, kteří čekají na nádraží v Hranicích na motorák z Chebu, slyší jeho příjezd už z daleka: Před vjezdem do nádraží jsou na trati dva nehlídané železniční přejezdy.
Triebwagen Bf Hranice Motorový vůz ČD stojí na nádraží v Hranicích připraven k odjezdu do Chebu
Fotka: Helmut Schneider
Zde musí vlak hlasitě houkat. A toto houkání bude slyšet i nadále. Oproti plánům Českých drah se provoz na trati nezastaví. Protest občanů a obcí proti tomuto záměru byl úspěšný. Již v letech 1998/99 byl provoz na měsíce pozastaven. Změna jízdního řádu, původně naplánována na 11. prosince, byla krátkodobě přesunuta na 16. prosince. Jedním z důvodu je, že se ještě tento týden na krajském sjezdu v Karlových Varech má znovu o této trati hovořit. Doposud mají jezdit mezi Hranicemi a Chebem pouze dvě spojení, odjezdy z hraničního městečka jsou pak v 8.40 a 12.40 hodin. Obyvatelé usilují o rozšíření spojení především na pátky a víkendy.

Železnice v západočeském výběžku má již dlouholetou tradici. V prosinci roku 1880 založili starostové měst Aše a Hranic, Ploß a Hofmann, sasko-český spolek na výstavby železniční tratě, která byla plánována z Aše přes Hranice, Ebmath a Triebel až do Weischlitzu. Velký zájem o výstavbě této trati měli především západočeské textilní firmy. Nejprve však bylo uvedeno do provozu 14,7 kilometrů dlouhé spojení mezi Aší a Hranicemi v Čechách. Další plánovaná výstavba tratě do Saska se ovšem opozdila o několik let. V červnu roku 1896 byl předložen plán tratě vedoucí z Hranic přes Tetterweintalské údolí až do Adorfu, jehož realizace konečně začla na jaře roku 1905. Od 17. září 1906 pak začaly na této 14 kilometrů dlouhé trati jezdit vlaky.

Stavba této trati si vyžádala i dvě smrtelné oběti. 26. srpna 1905 byl u Gettengrün zavražděn a okraden italský polír Giovanni Cecconi, který měl u sebe platy pro dělníky. Celkem se jednalo o 850 říšských marek a několik stovek korun. "Tento zločin nebyl nikdy objasněn", říká historik Werner Pöllmann z Markneukirchenu. Během zkušební jízdy drezínou 4. září 1906 přišel o život vrchní inženýr Prokupek.

"Roßbacher Mockel", jak se vlaku lidově říkalo, dýmal v Tetterweintalském údolí dlouhých 39 let. Poslední vlak jedoucí 15. dubna 1945 byl ostřelován americkou armádou, na nádraží ve Freibergu bylo pak napočítáno sedm mrtvích. Tento vlak přepravoval umělecké předměty z českých muzeí, které byly tehdy rozmístěny na vícero stodol. Velká část těchto exponátů se pak po válce vrátila zpět do českých muzeí. Několik těchto děl se však objevilo na mezinárodních aukcích, čímž se zabývaly i úřady NDR. Toto dění také tvoří pozadí kriminálního příběhu "Fingerzeige eines Toten", který byl vydán v roce 1988 v Berlině.

Vedle zachování železniční tratě se v Hranicích již několik týdnů diskutuje i o jiném důležitém tématu. V příštím roce se má začít se stavbou 4,5 kilometrů dlouhého objezd ve směru na Ebmath, jehož dokončení je plánováno na rok 2008. Ebmath patří k těm hraničním přechodům do Saska, které se v brzké době mají otevřít pro osobní dopravu.

» k originálnímu textu v německém jazyku

» nahoru